O knize: 2010 / Arcibiskup Luke (Voino-Yasenetsky) byl skvělý lékař a mohl tuto službu prokázat utrpení lidstvo po zbytek svého života. Cítil však povolání k ještě vyšší službě a v těch nejstrašnějších letech pro církev přijal kněžství a brzy i biskupskou hodnost. Po krátkém pobytu na odděleních, která se měnila na vůli ostatních - mnoho let vězení. Pak přišla léta křehkého a nejednoznačného „stalinského konkordátu“, kdy pod vlivem vojenských událostí došlo v dosti úzkých mezích k oživení církevního života. Drtivá většina kněží, kteří se vrátili z vězení a táborů, měla jeden pocit: „no, teď můžeme sloužit,“ a biskup Lukáš chtěl nejen sloužit, ale také bojovat za duše těch, kteří byli daleko od Církve. Tak vznikla tato kázání a knihy, některá z pozoruhodných děl církevního „samizdatu“. Kniha představuje autobiografii svatého Lukáše, vybraná kázání z let 1945 až 1956 a také části věnované vědě a náboženství, duchu, duši a tělu.